Himalájské kočky

Původ

Tyto krásné kočky, které mají tělo peršanky ale atraktivní zbarvení siamských koček, jsou uměle vytvořeným plemenem  a jejich původ je tak přesně znám. V roce 1931 Virginie Cobb ( chovatelská stanice Newton ) a Dr. Clyde Keeler (z Harvard Medical School) zahájili experimentální chovatelský program, jehož cílem bylo zjištění dědičnosti genu siamského zbarvení a dlouhosrstosti, a získání dlouhosrstého kotěte s akromelanickými znaky (siamské zbarvení). Zkřížili tedy perského černého kocoura se siamskou kočkou, jejichž první generace odchovů byla dlouhosrstá černá koťata, která ale už nesla gen pro siamské zbarvení, a ta byla dále křížena. O pět let později se narodilo první pravé himálajské kotě pojmenované "Newton’s Debutante", a zároveň byl vydán článek publikovaný v časopise American Journal of Heredity obsahující popis chovatelského experimentu. Tady experiment skončil a až do 50. let se o chov Himálajských koček nikdo intenzivně nezajímal. V 50. letech začal s chovatelským programem Brian Stirling-Webb, několik jeho odchovů bylo importováno do Kanady k chovateli Benu Borrettovi, který se velmi zasloužil o popularizaci tohoto plemene. K němu se přidává i chovatelka Marguerita Goforth, která byla tímto plemenem uchvácena, a  později přinutila peticí organizaci CFA Himalájky uznat jako samostatné plemeno.

Některé organizace (jako GCCF) už v 50. letech uznávají Himálajské kočky jen jako barevnou varietu perských koček, jiné je uznávají jako samostatné plemeno (např. CFA). Dnes všechny organizace zařazují Himalájky mezi perské kočky, výjimku tvoří organizace TICA, kde jsou nadále řazeny jako samostatné plemeno.

A proč byly pojmenovány Himalájky? Ve stejné době jako bylo toto plemeno šlechtěno, byli v Himalájích nalezeny králíci a kozy stejného zbarvení (tedy se světlým tělem a tmavě zbarvenými ušima, nohama, ocasem, a nosem).

V České republice je najdete spíše pod označením perská kočka s odznaky (colorpoint), dříve se jim také říkalo kočky khmerské. Někteří chovatelé řádí mezi Himálajské kočky i exotické kočky (krátkosrstá perská kočka) s odznaky. Toto plemeno je pro svoji povahu a vzhled v USA považováno za nejpopulárnější plemeno. Himalájky tak často zahlédnete v některých filmech, jako je Neuvěřitelná cesta, nebo málokdo nezná všeznalého kocoura pana Jinxe z filmu Fotr je lotr. Daní za jejich popularitu je to, že Himálajské kočky běžně potkáte jako bezprizorní kočičky v amerických útulcích.

  Charakteristika plemene a standard

Pro Himálajské kočky platí stejný standart jako pro kočky perské. Je to plemeno střední velikosti, váhou v rozmezí 3 až 7 kil v závislosti na pohlaví a věku. Tělo je zavalité, krátké, a svalnaté (tzv. cobby) na krátkých silných kulatých tlapkách. Perské kočky nejvíce dělá jejich hlava, která je kulatá a masivní, posazená na krátkém a silnějším krku.Jejich čelo je vysoké a klenuté – nos, čelo a brada by měli být v jedné linii. Nos je krátký ala pekinéz, s výrazným stopem. Malá kulatá ouška jsou nízko a široce posazená. Oči jsou velké a kulaté (oči jiného tvaru, např. mandlové, jsou vadou), dávají výraz celému obličeji. Jejich barva má být temně modrá, ale často se setkáme se světle modrou barvou, někdy i s nádechem zelené, hnědé nebo žluté, což je nežádoucí. Koťátka všech plemen mají do 6. týdne modré oči, pak se jim dobarví. U himálajských koček modrá barva většinou po 6. týdnu o něco zesvětlá a dobarvuje se někdy až do roku a půl věku kočky. Kočky s temně modrýma očima jsou chovatelsky velmi ceněny.

Hlavu dotváří silná brada a široké pevné čelisti, chovná a výstavní zvířata by neměla mít předkus nebo podkus větší než 2 mm a křivé zuby. Ocas je krátký a hustě osrstěný. Srst je dlouhá, hustá, hedvábná a “poletující”, kolem hlavy vytváří mohutný límec.

Povolená spojení a barevné variety

Typ Himalájek se za posledních 20 let velmi rychle vylepšil díky intenzivní práci chovatelů, kteří pářili Himálajské kočky s typovými perskými kočkami. Himálajské kočky jsou nyní už na výstavách rovnocennými konkurenty pro perské a exotické kočky.

Páření s klasicky zbarvenými peršany mělo dopad na zhoršení barvy oka a dnes je doporučováno křížit Himálajské kočky jen s himálajskými kočkami, případně s CPC kočkami ( tzn. colorpoint carrier – nositel genu pro akromelanické zbarvení). Je také povolené spojení mezi perskou kočkou s odznaky a exotickou kočkou s odznaky.

Himálajské kočky mají siamské vybarvení, jejich obličejová maska, ouška, nohy a ocásek mají barvu odznaků, zbytek těla je k nim kontrastně světlý – od lehce kapučínové u černohnědých odznaků až po jasně bílou u odznaků červených. Himálajské kočky naleznete v celé škále zbarvení odznaků – modré, černé, červené, krémové, černě-želvovinové, modře-želvovinové. Vzácnější zbarvení, na které se specializují některé chovatelské stanice, je lilové, čokoládové, lilově- a čokoládově – želvovinové zbarvení. Některé organizace (např. WCF) povolují i stříbrné a zlaté odznaky, bicolor colorpointy, nebo zbarvení mink (ti mají menší kontrast mezi tělem a barvou odznaků, a barva oka je akvamarínová). Všechny barvy mohou být doplněny i líbivou kresbou, která barvu odznaků zjemňuje a dodává srandovní proužkování. Existují i bílé Himalájky, modrooké bílé kočky, které jsou ale geneticky s odznaky (ne CPC), tyto kočky oproti jiným bílým modrookým kočkám netrpí hluchotou.

Proč jsou tolik populární?

Na začátek nutno říct, že Himalájské kočky nejsou všeobecně nijak nadměrně aktivní kočky. Rády si hrají, ale nemusí tak činit celý den, hodně času vyčleňují svému spánku. Většinou prospí dobu, kdy je jejich páníček v práci, a odpočatí mu pak dělají společnost. Nejraději pomáhají svým páníčkům v čemkoliv, co oni dělají, ať už se jedná o psaní na počítači, čtení knihy, přípravy pokrmu – dokonce i na toaletu Vás doprovodí. Díky svému siamskému původu jsou často chovateli považovány za mazlivější než klasické perské kočky, také jsou více komunikativní. Velmi dobře vychází s ostatními zvířaty, dětmi, jsou společenské. Bývají považovány za inteligentní kočky, snadno se naučí aportovat. Podobně jako Ragdollové nebo siamské kočky, i Himalájky bývají nazývány kočičími pejsky.

Zdraví a péče

Kožíšek Himalájských koček je třeba pravidelně pročesávat, některým kočičkám stačí jednou za 3-7 dní, u jiných je třeba opravdu každý den, v závislosti na typu srsti. Srst je dobré prosypávat pudrem, který do sebe pojímá mastnotu. Koupání je individuální, nejméně by se měly koupat jednou za půl roku, protože koupelí se nejlépe vyplaví mrtvé chlupy. Na závěr koupání je třeba i lázeň, abyste ze srsti dostali zbytek šampónu.

Další péči je nutné věnovat očím a očnímu okolí, oči perských koček více slzí a minimálně jednou denně je třeba otírat (např. tampónkem na odličování, vlhkou žínkou). Na trhu dnes je řada čistících gelů, které pomohou špínu pod očima odstranit.

Příprava a úprava perských koček pro výstavu patří k těm nejtěžším mezi kočičími plemeny, nestyďte se proto oslovit chovatele a poprosit o radu. Případně Vám poradí i posuzovatel.

Stejně jako u perských koček, i u Himalájek je velké riziko výskytu genetického onemocnění PKD (polycystické onemocnění ledvin). Většina chovatelských stanic už ale chová pouze na kočkách negativních na toto onemocnění, protože nositele je snadné odhalit spolehlivým genetickým testem. U některých krevních linií se objevilo onemocnění HCM, výskyt je ale v globálním měřítku nízký.